Jak jsem se ocitnul ve vlastní dílně....

• Když mi bylo 20 roků (takže hodně dávno:) bláhově jsem předpokládal, že strávím život na pódiu, třískajíc do bubnů a to bude asi tak stačit (...někdy bych si přál být opět tak naivní.....) 
  
• Jednoho dne jsem však potkal slovutného výrobce kytar Františka Furcha a ten mi během minutové konverzace změnil celý život....... Zeptal se, co teď dělám, a když jsem odvětil, že o víkendu končíme turné a pak mám asi chvíli volno, neváhal a oznámil mi, že v pondělí nastupuju "na brigádu". Moje námitka že nemám žádné zkušenosti se dřevem se ukázala jako lichá, protože "on se přece taky musel všechno naučit" ,což je neprůstřelný argument..... no, nemá smysl to prodlužovat, "brigáda" v továrně Furch Guitars trvala 10 let.....
• Jak známo, bubeník je nejlepším přítelem muzikanta, takže vyrábět hudební nástroje pro kamarády mně prostě muselo bavit. Vůně dřeva a občasné "brnknutí" hoblovacím nožem přes prsty mne ujistili, že jsem na správném místě! :)))).... 
• Pokud člověk chce, tak možností učit se, je ve fabrice u Furchů nevyčerpatelně, ale já se prostě po 10-ti letech potřeboval podívat dál než 300 metrů od domu (přibližně tolik jsem to měl do práce..) a tak jsme s mojí ženou zabalili do batohu vše co člověk potřebuje a na 6 let vyrazili nabírat zkušenosti po různých koutech planety.....
• O cestách, necestách a plavbách po oceánech bych mohl psát dlouho a asi by to byla i zábava, ale to si můžeme nechat na jindy :)..... Po šesti letech jsme prostě usoudili, že je potřeba (aspoň na chvíli) vyhodit kotvu. 
• Vrátit se ke kytarám bylo lákavé, ale touha tvořit vlastní věci, větší. Když jsme po návratu jeli navštívit rodiče mé drahé polovičky a při překračování československých hranic projížděli přes Biele Karpaty, bylo nám hned jasné, kde vybudujeme náš budoucí "basecamp".... a dílnu!